Pod tímto pojmem se ovšem neukrývá stěna vhodná pro trénink horolezectví, ale seskupení skalisek a balvanů vhodné pro pěstování rostlin ze skalnatých míst celého světa. Termín alpinum se u nás začal používat pravděpodobně v období před první republikou a proslavil jej především strůjce největšího alpina v republice hrabě Arnošt Silva-Tarouca. Jeho dílo dodnes ohromuje návštěvníky průhonického parku.

Naše alpinum vytvořil Jaroslav Čuba roku 1994 a jako stavební materiál zvolil devonský vápenec z blízkého Barrandienu. Volba vápence je obzvláště příhodná pro jeho chemické vlastnosti umožňující růst bohatému sortimentu rostlin – skalniček. V objemu stovek tun byla za pomoci jeřábu vytvořena nesčetná zákoutí s různými mikroklimatickými nikami. Stinné pro kapradiny, vlhké a slunné pro masožravé rostliny či suché úpalné pro zimovzdorné kaktusy.

Ve spárách našly prostor pro přežití i mnohé druhy lomikamenů. Nejvýraznější z nich, lomikámen Saxifraga cotyledon var. pyramidalis, svým obřím květenstvím skalku na konci jara prosvětlí drobnými bílými květy. Přitisklá růžice stříbřitých listů demonstruje dokonalé přizpůsobení extrémním podmínkám života ve skalní spáře pod spalujícím horským sluncem. I další klenoty zvládají růst ve skalních štěrbinách.

Pro Českou republiku exotickou čeleď podpětovitých zde zastupují hned dva rody Ramonda a Haberlea. Pocházejí ze středomořských pohoří, kde rostou vtisknuty do skalních skulin, v nichž hledají alespoň trochu vláhy ve vyprahlé krajině. Úhledné růžice vrásčitých listů na konci jara ozdobí velké fialové květy podobné africkým fialkám, s nimiž jsou oba rody příbuzné. Z dřevin ve skalce jmenujme alespoň jedovaté lýkovce, jež svou přítomnost na jaře prozradí omamnou vůní. Ve spodní části alpina rostou v Česku kriticky ohrožený lýkovec Daphne cneorum, slovenský D. arbuscula nebo čínský D. retusa. Kvetou růžovými či bílými květy a po zbytek roku skalku okrašlují kompaktními trsy stálezelených listů.