Pro zahradníky představují nepostradatelnou složku tvorby zeleně. Výborně přirůstají, neztrácejí svěžest ani přes zimu, nabízejí nepřeberně barev stonků, velikostí i habitů.

Přehledně, didakticky jsou v naší zahradě vysazené vedle sebe za novým skleníkem. Dominantu skupiny vytváří svou výškou několika metrů rod Phyllostachys. Jeho stébla nabízejí barevné variace zelené, žluté i černé, a to v různých vzorech a kombinacích. Je však nutno zmínit i negativní vlastnost pro malé zahrady – silně se rozrůstá pomocí oddenků. Podzemní bariéry dokážou na čas jejich expanzi usměrnit.

Ukázněnější, ale ne tak vzrůstný je trsovitě rostoucí rod Fargesia. Nejméně vzrůstný rod bambusů Sasa pokrývá celý břeh rybníka a skýtá tak úkryt mnoha živočichům. Co nedokáže narůst do výšky, investuje do plošného šíření oddenky. 

Většina bambusů není kvůli své stálezelenosti i původu ve východní Asii připravena na naše zimy s holomrazy. Vhodná je zimní přikrývka oddenků slámou, chvojím nebo rozloženým hnojem. Svazování stébel do jakýchsi otepí ochrání rostliny před rozlomením pod vahou námrazy nebo sněhu.

Na okraji záhonu ční dlouhá stébla. Mezi bambusy ovšem nepatří. Druh trávy tresť rákosovitou (Arundo donax) můžete často vidět v přímořských oblastech světa. V České republice přežívá pomocí podzemních orgánů, nadzemní část odumírá.

Školní botanická zahrada pěstuje i tropické druhy bambusů. Ty je nutné na zimu „zazimovat“ do skleníku s palmami. Přes léto jsou vystaveny v květináčích mezi ostatními bambusy.